Řidiči se sami nabízejí, že nás svezou

Náš šofér nás vyzvedává ještě před pátou hodinou. Jedeme zpátky do Inghamu, kde přesedneme do náklaďáku a frčíme na sever. Po cestě se zastavíme Cardwellu a jdeme se projít po molu. Ukáže se, že braní stopařů má náš pan řidič jako koníček. Vysadí nás v Tully u přístřešku u informačního centra. Prší, a tak se schováme pod přístřešek a vaříme snídani. Pan řidič se po chvilce vrací, protože nám zapomněl dát k podepsání jeho „návštěvní knihu“ stopařů. 🙂 Loučíme se.

Docela hodně prší, a tak dumáme, jak budeme stopovat dál do Mission Beach. Po snídani jdu na obhlídku infocentra a Radek zatím napíše ceduli a nápisem Mission Beach. Radek se odskočí a ceduli nechá šikovně položenou tak, aby ji viděla auta projíždějící kolem infocentra. Než se vrátí ze záchodu, už u mě stojí klučina s dodávkou. Nabídne nám, že nás odveze do Mission Beach, ačkoli tam původně vůbec neměl cestu. Původem z Tasmánie, pět let už na cestě. Strávil nějaký čas v Indii a nechává si říkat Šíva. Míří ma sever nad Cairns za teplem a za sezóní prací v kavárně. Je tak hodný, že nás odveze až na parkoviště u našeho Sanctuary Retreat, kde budeme dobrovolničit. Od parkoviště to máme ještě tak 15 mimut do kopce pralesem a pořád prší.

V Sanctuary Retreat nás uvítá Paul, provede nás a pak nás předá uklízečce Vicky, která nám ukáže, kde budeme spát. Máme se naobědvat a po obědě můžeme začít s prací. Ještě dnes si odpracujeme 5 hodin.

Molo v Cardwellu

Dvě paka na cestě

Náš soukromý odvoz, náklaďák, kterým pan řidič rád vozí stopaře

Přespralesní běh za deště

Cesta australským deštným pralesem

První den v práci a pod stolem najdu mrtvou žábu se spoustou mravenců

Sednu na záchod, zvednu hlavu a tam takovýhle macek

Podobné příspěvky

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *